Prohlásila kamarádka terapeutka a dala mi „razítko” na to, že je úplně v pořádku, když čas od času upustíme emoční páru ze svého papiňáku. Ideálně v bezpečném prostředí.
Nevyváděj. Uklidni se! Nebuď bábovka. Nebreč, zas tak moc se nestalo… V rodině jsme byli často vychováni pod heslem:
„Chlapi a velký holky přeci nebrečí.”
Západní kultura také podporuje postoj být silný a zvládnout vše s úsměvem.
Jenže ouha! Emoce tu jsou. Patří k nám stejně jako talenty, silné stránky nebo naše stíny. Jejich potlačováním si zahráváme se svým zdravím a trpí duše i tělo. Jak tedy najít balanc?
Ani firemní kultura nedává prostor k průchodu negativních emocí.
„V práci se má za to, že stále usměvavý a výkonnostně vyrovnaný podřízený je pro šéfa standard. Rozbrečet se na poradě je přeci oproti tomu vrchol neschopnosti, trapnosti a dětinskosti.”
Takto popisuje moje klientka Lucie příhodu z práce, kdy nedokázala emoce zadržet. Už toho všeho bylo na ní moc — deadliny, nespokojení klienti i tlak ze shora. Šéfovou svým nečekaným emočním přetlakem v podobě pláče kupodivu nerozhodila ani nenaštvala. Naopak Lucie dostala pochopení, prostor být o samotě a dostat se do klidu. Její kolegové zase projevili zájem a povzbuzení.
Pláč vyventiloval náhlou frustraci, upustila se přeplněná emoční nádoba a zase bylo dobře. Nakonec Lucie ocenila emoční inteligenci šéfové a kolegů a dobré vztahy v práci.
Jen představa dokonalé Lucky dostala na frak. :)
Emoce jsou naší součástí. Jsou automatickou odpovědí na prožitek. Je prima se umět radovat, pustit nadšení ven. A stejně osvobozující může být dokázat se vyvztekat. U malého dítěte to dokážeme pochopit. V dospělém světě je vyjadřování emocí často tabu.
Ventilovat negativní emoce jako je vztek, bezmoc, frustrace nebo strach není komfortní. Neradi odhalujeme své slabosti nebo stinné stránky.
Ve skutečnosti jsou pro nás emoce cenným poselstvím, jimiž nám duše a tělo dávají najevo, že jsme se vychýlili ze stavu rovnováhy.
Pokud emoce vytěsňujeme, zůstávají někde vzadu, tíží nás aniž bychom si to uvědomovali a ubližují našemu mentálnímu i fyzickému zdraví.
Dlouhodobé potlačování našich skutečných pocitů nás totiž může dovést k vysokému tlaku, onemocnění srdce, syndromu vyhoření nebo dokonce k depresi.
Potlačování negativních emocí může způsobit neschopnost užít si ty pozitivní. A to by přeci byla škoda, co myslíte?
Emoční tsunami nic nevyřeší. Jen nám vezme sílu a případně poškodí vztahy. Přehnaná kritičnost k druhému nebo k sobě vede do ještě větší bolesti, rozrušení a často přehlédnutí detailů či neslyšení podstatných argumentů.
Nejprve je tedy důležité se zklidnit. Přestat plivat jed a raději vůči sobě zapojit soucitný přístup. Odvrátit pozornost spíš k prospěšným myšlenkám.
Co si budeme povídat. Občas to v praxi není jednoduché. Nicméně trénink dělá mistra a za pokus to určitě stojí.
Pokud cítíte, že jste svými emocemi tlačeni ke zdi a strádají tím i vaše vztahy, ozvěte se.
Naučím vás techniky mindfulness, poznáte vlastní zdroje síly pro dosažení rovnováhy. Díky vědomé práci s emocemi můžete získat nadhled v zátěžových situacích a novou energii do života!
Krásné a vědomé dny,
Hanka