Jak úspěšně přesvědčit a nezhroutit se z toho

V tomto článku bych se s vámi ráda podělila o jednu veselou příhodu, která se opravdu stala, ač zní celkem neuvěřitelně. O čem je?
V první řadě o síle přesvědčivosti, která vychází, když máte velkou motivaci, dokážete věřit obsahu, který jde ruku v ruce s body talk, tedy řečí těla.
Z marketingového hlediska tenhle zážitek potvrzuje mocný vliv silné značky (v tomto případě populární osobnosti), kterou si prostě vybavíte v podstatě i když ani nechcete. V podvědomí to prostě funguje.
Z komunikačního hlediska jsem tenkrát obstála na jedničku. Ve zkrocení emocí a přesvědčivosti. Avšak za jakou cenu, je věc druhá:)
Osobně však nedoporučuji takto jednat. Koledujete si totiž o infarkt! :) :)
…
Přiznám se, že za studentských let jsem občas jezdila autobusem „na černo“. Často kvůli tomu, že jsem chytala autobus na poslední chvíli. Takže i pár příhod s revizory jsem si zažila. A právě s jednou, na kterou do konce života nezapomenu, bych se s vámi chtěla podělit.
…
Nutno podotknout, že se bavíme o době, kdy revizoři byli docela dobráci, jezdili sólo a z jízdy na černo se nedělalo bůhví jaké drama. Takže když k tomu tehdy došlo, na dotaz o předložení jízdenky a občanského průkazu jsem panu revizorovi odvětila, že bohužel ani jedno nemám. A protože byl asi opravdu velký dobrák a já měla vystupovat na příští zastávce, po krátké úvaze se milý pan revizor rozhodl, že vypíše pokutový lístek na základě toho, co mu nadiktuji.
Když se mne tedy zeptal na jméno a příjmení, napadlo mne, že si iniciály prostě vymyslím. Jenže jak to tak bývá, zapracoval u mne stres a v té chvíli se dostavilo naprosté, totální okno… které po chvilce přeruší hlas a já slyším, jak má ústa říkají: Jmenuji se Hana. Hana Zagorová…!!?!?
V tu chvíli by se ve mně nikdo ani krve nedořezal. Vypadlo to ze mne úplně nekontrolovaně, k mému úleku a zděšení zároveň… Prostě se potvrdilo, jak říkal pan Werich, že občas se uši diví, co vlastní huba povídá…
Vnitřně naprosto konsternovaná a navenek zdánlivě klidná, jsem to musela panu revizorovi ještě zopakovat, protože mi samozřejmě vůbec nevěřil.
Naštěstí, asi s ohledem na blížící se zastávku, se nakonec rozhodl, že mé tvrzení přijme. A takto pokutový bloček vypsal! Jaké další údaje jsem o sobě uvedla si už nepamatuji, ale odhaduji, že na další pokus o zadání fiktivních údajů nedošlo.
Takže, když jsem vystoupila na zastávce a autobus s revizorem ujížděl v dáli, byla jsem asi nejšťastnějším černým pasažérem na téhle planetě. Ale taky naprosto vyčerpaná a s takovou směsicí pocitů, které už opravdu, ale opravdu nechcete zažít znovu. Kdybych v ruce nedržela vypsaný dokument, kde to celé bylo černé na bílém, asi bych si pomyslela, že to byl sen.
Od té doby raději volím méně adrenalinové přesuny s jízdenkou. A na můj tehdejší vzor, Haničku Zagorovou, zvlášť po téhle příhodě vzpomínám s láskou a úsměvem…

Ten, kdo umí přesvědčivě jednat, vyhrává v mnoha krizových i běžných situacích.
Chcete se dozvědět, jak se s lehkostí projevit – na poradě, před učiteli nebo na veřejnosti?
Vyzkoušet si techniky ve skupině stejně naladěných lidí a v bezpečném prostředí?

Přihlašte se na kurz Komunikačních dovedností, který pořádám začátkem příštího roku.